Pravdomluvný a lhář
Pravdomluvný, lhář a opice
Postavy: úlisný lhář, pravdomluvný člověk, opičí král, opice
Děj:
Pravdomluvný a lhář putují světem, až se dostanou do opičí země, kde panuje samozvaný opičí král. Ten je nechá zajmout a odnést k nejvyššímu místu, kam si nechá přenést trůn a svolá všechny obyvatele. Opičí král se táže zajatců, za koho ho považují. Lhář praví, že opičák je král a ostatní jsou jeho dvořané a všechny je vychválí. Opičák lháře štědře odmění. Po té chce znát odpověď pravdomluvného zajatce. Ten řekne, že všichni jsou opice. Samozvaný vládce ho nechá opicemi roztrhat.
Ponaučení: Není snadné říci celou pravdu pánům, vždy je na tom lépe ten, který ostatním pochlebuje, než ten, který je upřímný.
O oslíkovi,který chtěl výt s vlky
"Život je tvrdý," říkali oslíkovi rodiče. "Buď budeš výt s vlky, anebo bečet s ovcemi!"
"A to já radši budu výt s vlky," předsevzal si oslík. "Kdybych bečel s ovcemi, ještě by mě vlci sežrali!"
A tak se oslík připojil k vlčí smečce, ale vití mu popravdě řečeno vůbec nešlo.
"Tohle že je vytí?" vrčeli na něj vlci. "Vždyť ty hýkáš!" A tím strašidelným povykem zaplašíš všecku zvěř a my pojdeme hlady! Ale my tě tomu odpornému hýkání odnaučíme!"
A vlci ubohého oslíka odnaučovali hýkání tak dlouho, až z něho zbyly jen kosti a oháňka, přestože dělal, co mohl, aby nemusel bečet s ovcemi.
VLK
O ptáčkovi
O ptáčkovi
Na větvi usnul v třeskutém mrazu malý ptáček. Zmrznul a spadl na zem.
Naštěstí šla okolo kráva a vyklopila své hovno přímo na ptáčka.
Ptáček v teple procitl, pookřál, začal se uvelebovat, vesele siprozpěvoval a vyzobával zrníčka a semínka, kterých to hovno bylo plné.
Šla okolo kočka. Když uslyšela cvrlikání, hrábla do hovna, ptáčkavytáhla ven a sežrala ho.
Z toho plynou následující poučení :
1. Když se na tebe někdo vysere, neznamená to, že je to tvůj nepřítel.
2. Když tě někdo vytáhne ze sraček, nemusí to nutně znamenat, že je to tvůj přítel.
3. Když už máš teplý místečko, drž hubu a neprozpěvuj si.
Hezký den a veselou mysl
VLK
O kočičce
O medvědovi
O medvědovi
Zvířátka v lese se dozvěděla, že medvěd si sepsal seznam zvířat, prý těch, které chce sežrat. Začnou se docela bát, a tak vyšlou vychytralou lišku, aby se medvěda zeptala a zjistila co a jak. Liška přijde k medvědovi, zaťuká a začne se sladce culit.
"Jé čau, medvěde,
Zajíci a žáby
Děj bajky (o čem to je):
Zajíci už nemohou snést své životy plné nejistoty a nebezpečí. Proto se rozhodnou spáchat hromadnou sebevraždu skokem do rybníka. Když se zajíci blíží k rybníku, spatří jak žáby sedící v trávě strachy naskákali do rybníka. V tom si jeden zajíc uvědomí, že oni nejsou jediní, kdo je na tom špatně a je přece lepší nést bídu života trpělivě, zvláště když to nemusí být navždy a praví to ostatním.
Ponaučení: To, co se nyní děje i když je to hrozné, není na vždy. Život se skládá jak z dobrého, tak ze špatného.