"Život je tvrdý," říkali oslíkovi rodiče. "Buď budeš výt s vlky, anebo bečet s ovcemi!"
"A to já radši budu výt s vlky," předsevzal si oslík. "Kdybych bečel s ovcemi, ještě by mě vlci sežrali!"
A tak se oslík připojil k vlčí smečce, ale vití mu popravdě řečeno vůbec nešlo.
"Tohle že je vytí?" vrčeli na něj vlci. "Vždyť ty hýkáš!" A tím strašidelným povykem zaplašíš všecku zvěř a my pojdeme hlady! Ale my tě tomu odpornému hýkání odnaučíme!"
A vlci ubohého oslíka odnaučovali hýkání tak dlouho, až z něho zbyly jen kosti a oháňka, přestože dělal, co mohl, aby nemusel bečet s ovcemi.