Zajíci už nemohou snést své životy plné nejistoty a nebezpečí. Proto se rozhodnou spáchat hromadnou sebevraždu skokem do rybníka. Když se zajíci blíží k rybníku, spatří jak žáby sedící v trávě strachy naskákali do rybníka. V tom si jeden zajíc uvědomí, že oni nejsou jediní, kdo je na tom špatně a je přece lepší nést bídu života trpělivě, zvláště když to nemusí být navždy a praví to ostatním.
Ponaučení: To, co se nyní děje i když je to hrozné, není na vždy. Život se skládá jak z dobrého, tak ze špatného.