D.I. s.g.

iq: VRCHNÍ PRAPORČÍCI VRCHNÍ PRAPORČÍCI
Zpočátku sloužil na zpravodajském oddělení brigády a ve zpravodajské skupině 4. průzkumného praporu.
Nakonec přijal nabídku velitele 11. průzkumného praporu, který byl později reorganizován na současný
102. průzkumný v Prostějově. Ve funkci vrchního praporčíka působí již pět let. A to od okamžiku, kdy
uspěl ve výběrovém řízení. "Měl jsem určitou vizi, jak zastávat tuto funkci, a tak jsem se přihlásil," vybavuje si
okamžiky před samotným výběrovým řízením Daniel Indra. "Společně se mnou se řízení účastnilo několik dalších
příslušníků praporčického sboru. Každý z nich měl nesporné kvality. Osobně jsem to vnímal jako prestižní
záležitost." V té době byl u nás institut vrchních praporčíků ještě v plenkách. Se svými
kolegy z ostatních praporů a brigád tehdy přesvědčovali velitele všech stupňů, že vznik této funkce je pro ně
i armádu přínosem. Šlo o to, aby se nebáli přesunout odpovědnost a pravomoci
z důstojníků na vojáky v nižších hodnostech. "Lidé v nově vytvářených funkcích vrchních a vedoucích praporčíků
se měli stát představiteli a zároveň zástupci praporčického a rotmistrovského sboru. Měli to být vojáci, kteří
se umějí postavit před ostatní, jsou schopni přednášet či komunikovat s novináři a veřejností. Vyzrálí jedinci
jednající s rozvahou a nadhledem," upozorňuje praporčík Indra. "Vrchní praporčíci jsou jakýmsi poradním
orgánem velitele. Odpovídají za kázeň, morální stav, vnější vzhled, vystupování příslušníků praporčického a rotmistrovského
sboru, podílejí se na jeho profesním růstu. Musejí být ale schopni řešit i problémy, které nejsou pro
velitele příliš příjemné. Existují otázky, ke kterým se velitel vyjadřuje těžce, ale vždy je nucen zaujmout k dané
situaci určité stanovisko. Jinak bychom nemohli odpovědět lidem a ztratili bychom jejich důvěru. Pokud tohle
všechno velitel pochopí, velice rychle zjistí, že mu může výrazným způsobem usnadnit práci."
Čekání na legislativní rámec Zpočátku neměla tato funkce žádnou právní oporu v resortních normativních
aktech. Jeden z prvních počinů v tomto směru představovalo nařízení velitele Velitelství společných sil týkající
se personálních opatření praporčického a rotmistrovského hodnostního sboru a role vrchních praporčíků v něm.
Nyní bez jeho vyjádření není možné uskutečnit personální záměr týkající se těchto skupin.
V nejbližší době by měl být navíc vydán rozkaz, ve kterém bude stanovena funkční náplň vrchních
a vedoucích praporčíků na všech stupních velení. "Náčelníkem Generálního štábu budou jednoznačně
vymezeny pravomoci, tedy co máme dělat, a co ne. To nám velice chybělo. Konečně se budeme mít o co opřít
a přestaneme improvizovat," říká Daniel Indra. "Doposud to většinou fungovalo tak, že jsme si přivezli určité
zkušenosti a poznatky ze zahraničí, většinou z misí, a podle nich jsme také vykonávali naše povinnosti a snažili
se být prospěšní. Nyní se tedy blýská na lepší časy." Vrchní praporčík prý musí svému veliteli něco předat. Jedním z předpokladů
pro vykonávání této funkce je umět komunikovat s lidmi. "Není to tak, že by lidé za mnou chodili jako za nějakým důvěrníkem.
Většinou se zcela neformálně bavíme během výcviku a dalších zaměstnání. Když se dostaneme k nějakému
problému, snažím se samozřejmě udělat maximum pro jeho vyřešení. Pokud je třeba velitelské rozhodnutí,
tak to samozřejmě konzultuji s velitelem praporu," vysvětluje praporčík Indra. "Často se na mne lidé
obracejí se služebními záležitostmi, s nedostatky v oblasti materiálního zabezpečení, ptají se na možnosti
kariérního růstu a absolvování nejrůznějších kurzů." Během mise v Afghánistánu se praporčík
Indra dozvěděl, že vojáci by si přáli nějaký kulturní program. Nejlepší by prý bylo vystoupení zpěváka
Daniela Landy. Okamžitě se s ním spojil přes internet, požádal ho o vystoupení, ale také jej předem upozornil,
že bezpečnostní situace není stabilní. Bylo to krátce po incidentu, při kterém zahynul jeden příslušník kontingentu.
Zpěvák přesto souhlasil, a to bez nároku na honorář. Ostatní již bylo otázkou čistě organizační – přeprava
a určitá improvizace pódia a aparatury na základně 1. kontingentu provinčního rekonstrukčního týmu.
Učil se od Američanů Daniela Indru ze všeho nejvíce ovlivnilo jeho nasazení v zahraničních
misích. Na přelomu let 2005 až 2006 působil jako národní zástupce a vrchní praporčík kontingentu AČR v severoafghánském
Fayzabádu. O dva roky později odletěl jako vrchní praporčík 1. kontingentu českého provinčního
rekonstrukčního týmu do Lógaru. V čele kontingentu stál tehdy plukovník gšt. Ivo Střecha, který nebyl
organickým velitelem jeho mateřského útvaru. Uvědomoval si však význam funkce vrchního praporčíka pro celý
provinční rekonstrukční tým. Postupně, díky komunikaci a spolupráci především s americkou jednotkou na základně,
poskytoval vrchnímu praporčíkovi stále větší prostor. "Mé zařazení plně akceptoval a podporoval. Náš vztah
byl založený na důvěře a toho si velice vážím. Mohl jsem ovlivňovat a podílet se na širokém spektru záležitostí, a to
od personálních věcí až po logistiku," vzpomíná praporčík Indra. "Moje role nebyla v žádném případě vnímána
jako funkce pobočníka, jehož hlavním úkolem je uvařit veliteli ráno kávu, aby měl dobrou náladu. Bohužel, v naší
armádě tomu tak všude není. Najdou Stříbrní generálové Vrchní a vedoucí praporčíci se u nás svou prestiží
postupně dotahují na obdobné funkce v aliančních armádách

Vrchní praporčík 102. průzkumného praporu Daniel Indra začal svou kariéru doslova od píky. Po odsloužení
vojenské základní služby u 4. brigády rychlého nasazení mu vojna natolik zachutnala,
že se rozhodl u této profese zůstat.


Stávají se i případy, kdy je vrchní praporčík chápán poněkud jinak. Někteří lidé jej mohou vnímat jako kontraproduktivní
přítěž." I přes veškeré pozitivní změny má funkce vrchního praporčíka v zahraničních
armádách stále ještě větší prestiž než u nás. Kdykoliv proběhla jednání s americkou stranou na základně
Shank v Lógaru, byl u nich za obě strany vždy přítomen velitel a vrchní praporčík. Pokud Američané
něco potřebovali a na základně právě nebyl velitel, většinou úkolovali svého vrchního praporčíka, aby to konzultoval
se svým protějškem. Tedy v případech, že se jednalo o záležitosti týkající se vojáků, logistiky a chodu základny.
Operační záležitosti samozřejmě řešili pouze s velitelem. "V tamní hierarchii kontingentu jsem byl podstatně výš
než u nás. Člověk si na to pochopitelně zvykne. Když přijde v americké armádě vrchní praporčík mezi vojáky,
všichni se postaví do pozoru, jako kdyby přišel generál. Ne nadarmo se této funkci říká stříbrný generál,"
dodává praporčík Indra. Záleží na nich a na veliteli Vrchní praporčíci se snaží zvýšit
prestiž svých funkcí, neustále na sobě pracovat a zlepšovat se. Mnohé záleží samozřejmě na každém z nich,
jakou přirozenou autoritu si dokážou v kolektivu získat a jaký bude jejich kredit mezi vojenskými profesionály.
Významnou roli v tomto směru sehrává i velitel. "Pravidelně organizujeme setkání vrchních praporčíků,
na kterém se všichni scházíme, radíme a vyměňujeme si poznatky. Po návratu z Lógaru jsem právě na takovéto
schůzce prezentoval své zkušenosti z mise, a to včetně působení vrchních praporčíků zahraničních armád. Díky
těmto informacím získáváme určitou představu o tom, jak by to mělo fungovat," říká praporčík Indra. "Někteří
vrchní praporčíci otevřeně řeknou, že to pro ně nebude jednoduché, získat takovou pozici je bude stát hodně sil.
Další ale konstatuje, že on už takovouto pozici má." Absolvováním kurzu pro vrchní praporčíky v zahraničí je
příležitost k získaní zkušeností a potřebných dovedností. Daniel Indra se ho před nedávnem účastnil
ve švýcarském Lucernu. Současná struktura funkcí vrchních praporčíků v naší armádě je prý
dostatečná. Na jejím jednom konci je hlavní praporčík AČR, pod ním jsou vrchní praporčíci operačních
velitelství, brigád a praporů. U rot začínají pracovat vedoucí praporčíci. Určitá hierarchie je tedy vybudována.
Informace se zdola dostávají nahoru. Pomoc pak často přichází opačným směrem a komunikace je oboustranná.
"Pokud mám nějaké požadavky od praporčíků a rotmistrů, pravidelně je konzultuji s vrchním praporčíkem
Velitelství společných sil. Když to nestačí, mohu kontaktovat hlavního praporčíka AČR.

V době,když jsme byli v misi,řešil jsem takto celou řadu záležitostí," usmívá se Daniel Indra. Praporčík Indra si uvědomuje,
že musí i nadále pracovat na osobním i profesním růstu. A to nejen pro své vlastní uspokojení, ale i kvůli prestiži
vojenského povolání. Nejspíš také proto v současné době dokončuje poslední ročník Vysoké školy logistiky
v Přerově.